Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Spomedzi nových tvárí slovenskej tvrdej rockovej či metalovej scény sa aktuálne hlásia bratislavskí LATERAL PRESENCE, pôsobiaci v zmiešanej päťčlennej zostave s vokalistkou Mirou, bubeníčkou Božkou, basákom Michalom a gitarovým tandemom Pete & Gróf. Koncom mája tohto roku debutovali so štvorskladbovým EP nazvaným „B-Side“, ktoré na štvrťhodinovej ploche prináša hudbu, kapelou samotnou označenú ako alternatívny metal. V podstate s tým možno súhlasiť, ku klasickým či extrémnym metalovým žánrom majú LATERAL PRESENCE dosť ďaleko.
Tvorba tohto kvinteta sa dá opísať ako svieža, svižná, niekedy vyslovene energická, občas agresívne šľahajúca tvrdá rocková až metalová záležitosť, v ktorej však na druhej strane nie je núdza o uvoľnené, náladové pasáže. Tie nevyznievajú nejako vyslovene moderne postrockovo melancholicky a rozviato, skôr tam počuť odkaz 90. rokov a grunge – možno trochu ALICE IN CHAINS zahalených do kvalitného rockovo-metalového znenia. Skupina zaujme kvalitnými kompozíciami, dobre pracujúcimi s výbušnosťou, naliehavosťou i zasnenosťou, šikovným hudobníckym kumštom, príjemnými vyhrávkami a dravým vokálom, za ktorým by ste na prvé počutie dievča možno ani nehľadali. Naozaj sľubný debut a ďalší klinec do truhly s tvrdením, že na Slovensku nevychádza dosť novej domácej rockovej tvorby na to, aby sa „hľadači talentov“ v tunajších rockových rádiách mohli prestať trápiť s „kua chlapi, neni čo hrať, dáme dačo od Joža?“
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.